Dokážu to…
Je středeční odpoledne posledního srpnového týdne. Většina cestovatelů se vrací domů z prázdninových cest naplněných dobrodružstvím a poznáním a začíná se připravovat na začátek nového školního roku. Je to zvláštní, ale v naší předsíni místo hromad špinavého prádla a poloprázdných kufrů stojí dvě úhledně sbalené cestovní tašky. Náhodný pozorovatel by mohl říct: „Něco mi tady nehraje….“ Ujistila bych ho, že všechno je v naprostém pořádku. Tašky mizí v kufru auta, děti zapínají bezpečnostní pásy a hurá za dobrodružstvím.
Po dvacetiminutové jízdě se pomalu,ale jistě, začíná před námi otevírat malebné údolíčko zalité odpoledním sluncem. Na první pohled se zdá poklidné a tiché, ale jen co sjedeme z prudkého kopce, zaparkujeme u jasně zelené budovy s nápisem „Bělecký mlýn“ a vystoupíme z auta, je nám jasné, že jsme tu správně. Tato oáza klidu dnes zní směsicí radostného štěbetání dětí a rozvážných hlasů dospělých a poutač u vchodu s nápisem „Dokážu to“ přímo vybízí k tomu zjistit, co přesně je třeba dokázat. Na dvoře už nás vítají usměvavé tváře, některé známé, některé méně známé a je třeba mezi nimi najít tu jednu… Á už ji vidím… „Tak pojď, Peťo, tady je paní učitelka“. Paní učitelka nás vítá s upřímným úsměvem a v zápětí už svírám klíč od pokoje, který se na jednu noc stane naším útočištěm.
Ani nestačíme pořádně vybalit věci a už odcházíme na nedalekou louku, kde mají proběhnout seznamovací aktivity. Stojíme tu trošku nesměle, my, rodiče budoucích prvňáčků a naše děti jakoby na jedné, a paní učitelka a její kolegyně na druhé straně pomyslné řeky, ale ne nadlouho. Po úvodní pavučině, kterou jsme všichni společně upletli z prázdninových příběhů a zážitků opadají veškeré rozpaky a právě ona se stává jakýmsi mostem přes pomyslnou řeku, po kterém můžeme přejít na druhý břeh. Ale pozor paní učitelko, ať se vám vaši prvňáčci nerozprchnou na všechny strany. Jestlipak si je zvládnete pochytat??? Podařilo se. A už si to s nimi míří rovnou ke škole. Ale do školy rodiče nesmí. Alespoň ne při vyučování. A tak děti zůstávají s paní učitelkou a my rodiče? Hrajeme si a soutěžíme jako děti a máme z toho radost, jako děti. Je to už tak dávno, ale ten pocit je stále stejně radostný a osvobozující. Je prima, že jsme si to mohli připomenout je prima v dnešní uspěchané době na chvíli vypnout a být jen sám sebou a užívat si daný okamžik.
Po večeři už na nás čeká táborák a překvapení. Kde se vzala, tu se vzala, je tu tetka Abecedka. Světem bloudí a hledá království se zvířátky , která si děti mohou s sebou vzít do školy, aby jim pomáhala v poznávání a objevování nových věcí. No jo, jenže sama to asi nezvládne. Tady může pomoct jedině kouzelný dědeček. A tak všichni usilovně voláme do tmy, aby kouzelný dědeček přišel a pomohl nám. Nebudete tomu věřit, ale on nás opravdu slyšel. Malá postavička se vyloupne ze tmy, v režných kalhotách a slušivé kamizolce. Chvíli se zamyslí a hned zná odpověď. Je třeba najít světýlko a je třeba jednat hned. Za svitu loučí se tedy naše nebojácná výprava vydává pod vedením tetky Abecedky a kouzelného dědečka do tmavého hlubokého lesa, aby našla světýlko. Odvážnému štěstí přeje, jak se říká, a můžu potvrdit, že je to pravda. Netrvá to ani půlhodinku a zpoza stromu na nás mrká slabé světýlko. Pod velikým smrkem hned vedle světýlka je dopis a v něm potřebné informace k nalezení pohádkového království. My jsme ale z toho cestování všichni už moc unavení, takže zítra je taky den, ale teď už hajdy na kutě.
Ranní sluníčko se sotva trochu ohřálo na blankytně modré obloze a naše družina už znovu vyráží hledat kouzelné království. Dopis radí najít kouzelnou pavučinu, která je branou do pohádkového království. Má to ale háček, jak už to v pohádkách bývá, každým okem pavučiny může projít jen jeden odvážlivec a když pavučina zazvoní, musí ještě uhodnout její hádanku. Naše radost je veliká, když se konečně mezi stromy objeví obrovská pavučinu. Je ale moc vysoko. Co teď? Dobrá rada drahá… Máme přece s sebou silné tatínky, ti můžou dětem pomoct na druhou stranu. A tak postupně za pavučinou mizí všichni prvňáčci. Jsme tu jen my, dospěláci. My už do pohádkové říše nemůžeme, to je zákon. Šťastnou cestu, naši malí průzkumníci! Vraťte se nám zdraví zpět!
Nemíříme ale do tábora, namísto toho se vrháme do dalšího klání „na život a na smrt“. Ale ne s meči a šavlemi, jak byste se mohly mylně domnívat, věřte nevěřte - s golfovými holemi! Sláva vítězům a čest poraženým! Vyhrávají ti, kdo zvítězili nad svou pohodlností a vlastními předsudky a podali ruku slabšímu. Jsme unavení, ale spokojení. Cože se to tam v dálce míhá mezi stromy, že by…… Ano jsou to oni! Naši odvážní malí hrdinové jsou zpět i se zvířátky!!! Našli je! Dokázali to! Teď už se nemusí bát školy žádný prvňák!
Po dobré práci zasloužený odpočinek, který, jak je známo, děti tráví nejraději pohybem. Nás rodiče ale čeká ještě několik zapeklitých úkolů. I s nimi si ale hravě poradíme, protože po společně stráveném dni se jako obláček rozplynulo „já“ a na jeho místo nastoupilo „my“. Jsme na jedné lodi, jsme tým a troufám si tvrdit, že setsakramentsky dobrý tým, naše loď se jen tak nepotopí, protože my to nedovolíme, kvůli našim dětem a jejich bezpečné plavbě na vlnách devítileté školní docházky …..
A že jsou naši školáci připraveni, o tom svědčí i to, že od tetky Abecedky dostávají klíč ke vstupu do první třídy a od zvířátek aktovku plnou krásných učebnic. Poslední závěrečné foto do alba vzpomínek, deset šťastných prvňáčků stojí hrdě na startovní čáře nové etapy svého života s aktovkou na zádech a na hrudi každého se skví zlatý klíč a nápis, který mluví za vše „Dokážu to“. A oni to dokážou s naší rodičovskou pomocí, s pomocí paní učitelky…. Zatlačuji slzu v oku a děkuju v duchu všem, kteří tento pobyt pomohli uskutečnit, kteří věnovali čas, úsilí a energii, děkuju za jejich neoblomnou víru v dobro věci, děkuju všem, kteří přijeli, zúčastnili se a tím věnovali kousek sebe, aby mohl vzniknout tento obraz. Vím, že moje dítě bude v dobrých rukách, cítím, že bude ve škole šťastné, spokojené a připraví si bezpečný start do života….. Díky vám všem!
Jedna nejmenovaná maminka jednoho nejmenovaného prvňáčka