Na středu 5. 12. se všechny děti naší třídy do školy obzvláště moc těšily. Již několik dní se totiž šuškalo, že tento den příjde za námi do třídy Mikuláš s čerty a andělem. Že by se nikdo nebál? Ani trošičku? Že by všechny děti byly tak moc moc vzorné - pomáhaly rodičům, vždycky vzorně poslouchaly? S jásotem vítaly každý domácí úkol a měly pečlivě nachystané věci na vyučování?
Asi to tak bude, protože všechny holky a kluci se tvářili moc statečně a vyčkávali, až se za dveřmi naší třídy ozve ono pověstné zacinkání řetězy.
A je to tady! Ve dveřích se objevila hlava hrozivě vyhlížejícího čerta. Dlouhé vidle, které držel čert v ruce, měl zřejmě připraveny na první hříšníky. No, kdo by se ho nebál? Pak ale vešel Mikuláš s andělem. Několik dětí si oddechlo a doufalo, že v případě nouze, najdou u anděla či Mikuláše zastání před čerty.
 |
Čerti však nepřestávaly hrozit a připravovaly si na nové hříšníky velký pytel. |
 |
Mikuláš nakonec otevřel Knihu hříchů, ale ať listoval, jak listoval, žádného hříšníka z naší třídy v něm nenašel. A tak anděl mohl obdarovat všechny děti z naší třídy sladkou nadílkou. |
Děti zvědavě nakukovaly do balíčků, a když se rozloučily s Mikulášem, čerty a andělem, začalo to pravé mikulášské mlsání.
A já jen doufám, milý žáčci prvňáčci, že vám ta malá předsevzetí o malých andílcích, co jsou tak vzorní doma i ve škole, vydrží do příštího roku.