Druhým cílem naší Cesty kolem světa byla Antarktida. Z teploučka pod africkým sluníčkem, kde se odehrávala naše první plavba, do mrazivých končin jižního pólu. Některé z dětí nic nenechaly náhodě a na palubu lodi nastoupily řádně vybaveny čepicemi, šálami a teplými rukavicemi.
|
Víme však, co nás na Antarktidě čeká? Jaké tam panuje podnebí? Kdo zde žije? Jaká zvířata tu můžeme potkat? O tom všem přemýšlely děti ve skupinách a informace si zapisovaly do papírové sněhové vločky. |
 |
 |
Naše loď tedy měla vyplout jižním směrem do nehostinné oblasti věcného ledu a sněhu. Vydat se na jih. Ale kterým směrem to vlastně je? Vpravo či vlevo? Směrem nahoru nebo dolů? To si námořníci nebyli vůbec jisti. Proto jsme si nejprve ukazovali, jaké základní světové strany na zemském povrchu určujeme. Dozvěděli jsme se, že na východní straně vychází slunce. V poledne u nás svítí slunce od jihu. No a západ je světová strana, na které slunce zapadá. |
Ukázali jsme si přístroj - kompas, kterým se určují světové strany. Pozorně jsme sledovali malou střelku, která vždy ukazovala na sever, i když jsme se ji pokoušeli zmást. Pak děti dostaly malé kompasy a určování severu si zkoušely ve třídě. Ač tomu mnozí nechtěli zpočátku věřit, ať se postavili ve třídě kamkoliv, střelka kompasu mířila vždy s jistotou severním směrem.
A tak jsme pluli a pluli, a když už naše loď nemohla dál kvůli nebezpečným ledovcům, museli jsme se po skupinkách na břeh vydat po plovoucích ledových krách.
| Že je na Antarktidě chladno a mrazivo, to jsme věděli. Přes letní období to ještě docela ujde, protože se ručicka pohybuje nedaleko od bodu mrazu. Ale s úžasem jsme se dívali na teploměr, jak hluboko v zimním období klesá ručička na stupnici teploměru. Brrr! |
 |
Pak jsme se pátrali po zde žijících živočiších. Největším překvapením pro nás bylo zjištění, že polární oblasti jsou na zemi dvě - v oblasti severního a jižního pólu a každou oblast obývá jiná skupina živočichů. Takže na jižním pólu bychom marně pátrali po ledním medvědovi, polární lišce, vlkovi a třeba i statečném Eskymákovi. Tato nová informace nám dlouho vrtala hlavou (jen jestli si to paní učitelka jen nevymýšlí!).
Teď už však víme, že zde žijí například tučňák, tuleň, lachtan, rypouš, velryba aj. S chutí jsme se pustili do jejich vymalovávání barvami, což je naše oblíbená aktivita.
Protože jsme plánovali zdržet se na Antarktidě několik dní, bylo třeba vystavět si příbytek. Když nám "nasněžily" matematické příklady, pustili jsme se do počítání příkladů a stavěli z nich iglů.
V pracovních listech jsme plnili další úkoly zaměřené na čtení, psaní a počítání.
Zaujalo nás video ze života tučňáků, které jsme sledovali na interaktivní tabuli.Překvapilo nás, kolik toho o tučńácích ještě nevíme. A tak jsme si hned jednoho tučňáka vyrobili z papíru.
I když Antarktida je velmi nehostinná země, přesto se námořníkům nechtělo vracet z této mrazivé cesty zpět směrem k domovu.
A kam naši loď vítr požene přístě? Kdo ví? To je zatím tajemství!